Trasa Bilzweg měří deset kilometrů a její absolvování trvá přibližně tři hodiny. Překonává výškový rozdíl 287 metrů a je po celé délce značená zeleným pruhovaným značením „Bilzweg“. Tato stezka se vyznačuje velkou rozmanitostí krajiny: vede lesy, kolem tichých rybníků, hluboce zaříznutým údolím Lößnitzgrund a nahoru k vinicím v Lößnitz s dalekými výhledy do údolí Labe.
Výchozím a cílovým bodem okružní trasy je náměstí Eduard-Bilz-Platz v Oberlößnitzu. Toto náměstí, které bylo v roce 2002 slavnostně otevřeno sdružením Bilzbund a v roce 2017 nově upraveno, s vodní fontánou a pitnou fontánkou označuje křižovatku ulic Eduard-Bilz-Straße a Augustusweg. Odtud vede trasa nejprve směrem na Hoflößnitz – někdejší kurfiřtský vinohrad a dnešní Muzeum saské vinařské historie.
Odtud vede trasa nejprve podél ulice Eduard-Bilz-Straße a kolem bývalého Bilzova přírodního léčebného ústavu (čísla domů 53–57), který Bilz od roku 1890 rozbudoval na jeden z největších přírodních léčebných ústavů svého druhu. Po ulici Weinbergstraße se dostanete k Bennoschlößchen, nejstaršímu dochovanému panskému sídlu v Lößnitzu z roku 1570. Cesta dále vede vinicemi – kolem historických vinařských domů ze 17. století – přes ulici Weberstraße a cestu Eggersweg se dostanete nahoru ke Spitzhausu.
Spitzhaus je jedním z krajinných vrcholů této trasy. Výhled odtud na údolí Labe je úchvatný – údolí leží přímo u nohou, vinice se terasovitě svažují dolů. Hned vedle stojí Bismarckova věž, z jejíž plošiny se také nabízí krásný výhled. Po legendárním schodišti Spitzhaustreppe s mnoha schody se opět dostanete dolů do údolí a dále k Hoflößnitz, horskému a letnímu sídlu, které nechal od roku 1649 postavit kurfiřt Johann Georg I. Zde vás vinařství zve k odpočinku se sklenkou saského vína. Cesta vede přes Weinbergstraße a Lößnitzgrundstraße do údolí Lößnitzgrund.
Zde trasu doprovází Lößnitzgrundbahn, slavná úzkokolejka, která od roku 1884 projíždí údolím a kterou místní obyvatelé láskyplně nazývají „Lößnitz-Dackel“. Na úrovni lomu „Hoher Stein“ se trasa stáčí na západ, nahoru k Jagdwegu a dále „Am Spittelholz“ až k Buchholzwegu. Tento zalesněný úsek nabízí zážitky v přírodě. Na Buchholzweg se stezka stáčí na sever až k Meiereiweg. Zde se nachází Bilzbad. V bývalé vrátnici sestavil Bilzbund malou sbírku věnovanou Eduardu Bilzovi. Tu lze na požádání prohlédnout. Po stezce Meiereiweg vede trasa zpět do údolí Lößnitzgrund, kolem malých rybníčků a stále podél potoka Lößnitzbach. Od ulice Lößnitzgrundstraße se stezka dále stáčí na východ. Po stezce Unterer Langenwiesenweg se dostanete k historickému návsi Altwahnsdorf. Děti se zde mohou těšit na idylické dětské hřiště. Žízniví turisté si mohou dopřát sklenku radebeulského vína ve vinárně ZiegenWein, která nabízí také lahodné sýrové výrobky. Po stezce Graue Presse Weg a přes Straken se dostanete zpět k výchozímu bodu na náměstí Eduard Bilz-Platz.
Informace na místě
QR kódy na rozcestnících poskytují na různých zastávkách informace o pohnutém životě a díle přírodního léčitele a reformátora životního stylu
Vyprávějí o jeho začátcích v obchodě s koloniálním zbožím, o přátelství s Karlem Mayem, s nímž Bilz sdílí své poslední místo odpočinku na hřbitově Radebeul-Ost, a o smělé utopii jeho sci-fi románu „Za sto let“, v němž nastínil svou vizi přírodního státu. Bilzova stezka umožňuje na místě prožít tento mnohovrstevnatý příběh – jako pozvání k vlastnímu objevování principů života v souladu s přírodou.
Friedrich Eduard Bilz
Friedrich Eduard Bilz, narozený 12. června 1842 v Arnsdorfu, dospěl díky vlastnímu překonání závažných zdravotních krizí k zásadnímu poznání, že důsledně zdravý životní styl nemoci nejen zmírňuje, ale aktivně jim předchází. Jako mladý tkalcovský tovaryš trpěl mizernými pracovními podmínkami industrializace – denně 14 hodin v uzavřených prostorách, k tomu umělé osvětlení a nedostatek pohybu –, což vedlo k žaludečním křečím a vážnému onemocnění plic. Tyto zkušenosti ovlivnily jeho život a přiměly ho, aby se stal samoukem v oblasti přírodní medicíny.
Jeho hlavní dílo „Das neue Naturheilverfahren“ (Nová metoda přírodní léčby), v lidovém podání láskyplně nazývané Bilzova kniha, se stalo bestsellerem. Tato příručka s jednoduchými a názornými vysvětleními lékařských pojmů se prodala v milionech výtisků – do roku 1938 bylo vydáno přibližně 3,5 milionu výtisků v dvanácti jazycích. Z těchto značných výnosů vybudoval Bilz od roku 1905 v Radebeulu světelně-vzduchové lázně, zařízení pro veřejné zdraví, které mělo být přístupné i široké veřejnosti. Areál zpočátku zahrnoval 50 vzduchových lázeňských kabin, několik vodních bazénů a později i jeden z prvních vlnových strojů v Německu – vlnový stroj Undosa, který byl představen v roce 1911 na Mezinárodní hygienické výstavě v Drážďanech, jejž Bilz okamžitě zakoupil a nechal nainstalovat v roce 1912. Tento nejstarší dosud provozovaný vlnový stroj svého druhu je dnes technickou památkou a lze jej využívat i dnes. Kromě toho vyvíjel a vyráběl „reformní výživové přípravky“, jako byla Bilzova výživná sůl, výživný kakaový prášek a sladová káva, stejně jako nealkoholický nápoj Bilz-Brause, který vznikl ve spolupráci s odborníkem na nápoje Franzem Hartmannem a je dnes celosvětově známý pod názvem Sinalco.
Co stojí za to vidět a zažít
- Informační tabule o Eduardu Bilzovi s QR kódy
- Vyhlídka Albrechtshöhe
- Vyhlídka Bismarckturm
- Spitzhaus a schodiště Spitzhaustreppe (s audioprůvodcem a vyhlídkou)
- Muzeum vinařství Hoflößnitz (s dětským hřištěm, ukázkovou zahradou s vinicovými rostlinami, stanicí na Včelí stezce a audioprůvodci)
- Vinařské hospůdky a vinařství
- Bilz-Bad
- Muzeum v Bilzu
Navigace a sledování trasy
