Rodina Kohlmannových

Brunhilde Kohlmannová (1897–1984)

pronásledována jako „Židovka“

Nápis na pamětní kameni:

ZDE BYDLELA
BRUNHILDE
BRONISLAVA
KOHLMANN
ROD. WEICH
ROD. 1897
PONÍŽENÁ / ZBAVENÁ PRÁV
OD ROKU 1944 NUCENÁ PRÁCE
TOVÁRNA NA KARTONÁŽ BAUER
PŘEŽIL

Bronislava, později Brunhilde Kohlmannová, se narodila 13. srpna 1897 v Lembergu (dnes Lvov) jako dcera mistra zámečníka Alexandra
(Aleksandera) Weicha a Minny, rozené Krebsové. Byla židovského vyznání. Po deseti letech školní docházky v Lembergu se po smrti své matky, která ve věku 37 let zemřela na sarkom, přestěhovala do Drážďan, kde vedla domácnost své babičky. V roce 1921 bydlela v ulici Tetschener Straße 20, zřejmě jako podnájemnice.

Dne 12. listopadu 1921 se provdala za Johannese Kohlmanna. Pár měl dvě děti, Ursulu a Alexandra. Je možné, že již před sňatkem Brunhilde přestoupila k evangelicko-luteránskému vyznání svého manžela; později již v každém případě nepatřila k židovskému vyznání. V roce 1922 převzal její manžel ordinaci v Großenhainu, kde s ním spolupracovala. Po přestěhování rodiny do Radebeulu v roce 1932 pracovala také v jeho soukromé klinice v Zinzendorfstraße 16.
Tam asistovala na operačním sále a měla na starosti ekonomické řízení.

Antisemitské pronásledování ze strany nacistů postihlo i rodinu Kohlmannových. Brunhilde musela odevzdat vedení soukromé kliniky a podle vlastních slov již nesměla do kliniky vstupovat. V roce 1939 jí starosta z řad NSDAP Heinrich Severitt nejprve povolil, aby místo jména Bronislava používala křestní jméno Zilla. Toto nařízení bylo v roce 1940 zrušeno. Místo toho jí bylo přiděleno povinné křestní jméno „Sara“, které ji stigmatizovalo jako Židovku. Od září 1940 nosila identifikační kartu s písmenem „J“ jako „Židovka“.

Opakovaně byla vystavena udáním a opatřením Tajné státní policie; byla jí také vyhrožováno umístěním do koncentračního tábora. Nesměla již používat veřejnou dopravu. V letech 1944/45 byla v drážďanské továrně na lepenku Bauer povinna vykonávat nucené práce a byla zařazena do „židovského oddělení“.
Podle jejích vlastních slov musela nosit žlutou pásku na paži. „Židovskou hvězdu“ nosit nemusela, protože byla vdaná za muže klasifikovaného jako „árijského“ a měla dvě děti.

Na základě rozhodnutí Hlavního úřadu pro bezpečnost Říše ze dne 13. ledna 1945 měli být všichni praceschopní Židé žijící v „smíšených manželstvích“ deportováni do Terezína. I Brunhilde obdržela příkaz k deportaci. Její deportace byla naplánována na 16. února 1945, ale v důsledku leteckých útoků na Drážďany se neuskutečnila. Mohla proto zůstat v Radebeulu až do konce války.
Podle jejích vlastních slov byli její otec, sestra Julia Bodeková a její děti Marion a Ralf již v roce 1942 zavražděni jednotkami SS ve Stanisławowě (Polsko).

Po roce 1945 převzala Brunhilde Kohlmannová opět ekonomické vedení soukromé kliniky a její kuchyně. Dne 22. listopadu 1947 byla uznána jako oběť fašismu (OdF). I po smrti svého manžela v roce 1949 zpočátku zůstala odpovědná za ekonomické vedení chirurgické kliniky. V září 1949 jí však byl status OdF opět odebrán. Jako důvod bylo uvedeno, že nebyla uvězněna, ani nenosila židovskou hvězdu a podle vlastních slov byla pouze povinna vykonávat pracovní nasazení. Tím ztratila i výhody spojené s tímto statusem.

Kohlmannová podala odvolání a usilovala o opětovné uznání. V roce 1950 jí bylo mimo jiné vytýkáno, že není politicky aktivní. V roce 1951 bylo provedeno další šetření ohledně jejího židovského původu. Jako důkaz svého pronásledování předložila svou identifikační kartu vydanou v roce 1940. Dne 27. června 1951 byla nakonec znovu uznána jako pronásledovaná a stala se členkou VVN. V té době nadále bydlela v ulici Zinzendorfstraße 16 a byla vedena jako žena v domácnosti.

27. února 1953 opustila spolu se svou dcerou Ursulou NDR a přes Západní Berlín se dostala do západního Německa. Po jejím útěku přešla klinika v ulici Zinzendorfstraße do státního vlastnictví a byla využívána jako pobočka místní nemocnice, respektive polikliniky. Kohlmannovi však zůstali v katastru nemovitostí zapsáni jako vlastníci. Inventář kliniky, včetně nábytku, starožitností a obrazů, byl částečně předán muzeím a částečně prodán.

Zkušenosti s pronásledováním těžce doléhaly na Brunhilde Kohlmannovou. Téměř o nich nemluvila a většinu času žila společně se svou dcerou. Dne 6. července 1984 zemřela v Altbachu u Stuttgartu. Byla pohřbena při církevním obřadu.

Text: D. Ristau

Johannes Kohlmann (1886–1949)

pronásledován jako „s židovskými příbuznými“ ( >> pojem "s židovskými příbuznými")

Nápis na pamětním kameni:

ZDE BYDLEL
JOHANNES
KOHLMANN
ROK NAROZENÍ 1886
PŘEŽIL
PŘEŽIL

Anton Johannes (Hans) Kohlmann se narodil 26. července 1886 v Drážďanech. Jeho otec, finanční úředník Anton Ludwig Kohlmann (zemřel

1915), a jeho matka Ida Rosalie, rozená Hofmannová (1861–1940), byli evangelicko-luteránského vyznání. Rodina zpočátku bydlela v ulici Reisigerstraße 19. Kohlmann měl čtyři sestry, z nichž tři zemřely v raném věku na rachitidu. Jeho otec se vypracoval až na úroveň finančního ministerského tajemníka a s rodinou se několikrát stěhoval v rámci Drážďan.

Johannes Kohlmann studoval medicínu a 9. května 1913 získal na Univerzitě v Lipsku titul doktora medicíny. O jeho následné činnosti je známo jen málo. Zřejmě nejprve pracoval jako asistent v diakonisním a nemocničním zařízení Bethanien ve Štětíně. Podle rodinné tradice působil čas od času také jako lodní lékař a při svých cestách navštívil mimo jiné Asii, což údajně probudilo jeho zájem o asijské umění. Kromě toho měl být před svým návratem do Drážďan asistentem renomovaného chirurga Ferdinanda Sauerbrucha.

Nejpozději v roce 1921 se Kohlmann opět usadil v Drážďanech, kde působil jako praktický lékař. 12. listopadu 1921 se oženil s Brunhildou Kohlmannovou, která byla o téměř jedenáct let mladší. V roce 1922 převzal lékařskou praxi v Klostergasse 10 ve Großenhainu, kam se rodina přestěhovala.

V roce 1932 se Johannes Kohlmann přestěhoval do Radebeulu a v ulici Carolastraße 16 (dnes Zinzendorfstraße) otevřel chirurgickou ordinaci. V roce 1938 se mu podařilo budovu odkoupit a byl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník. Během druhé světové války byly v domě zaměstnány také dvě Polky, které podle údajů rodiny našly „vynikající přijetí“.

Nacistické pronásledování jeho manželky a jejich dětí vyvíjelo tlak i na samotného Kohlmanna. Mimo jiné mu prý bylo doporučeno, aby se rozešel s Brunhildou. On však zůstal věrný své ženě, jejíž „židovský“ původ byl znám, a tím přispěl k tomu, že byla ušetřena některých antisemitských opatření. Tato zátěž se zjevně podepsala i na jeho zdraví.
Brunhilde Kohlmannová po jeho smrti uvedla, že velmi trpěl „neustálými duševními otřesy“, což zkrátilo jeho život. Ve skutečnosti onemocněl slinivkou břišní, trpěl těžkou cukrovkou a ke konci života oslepl.

Po skončení války bylo v jeho klinice léčeno mnoho vojáků Rudé armády. Údajně mu byla dokonce nabídnuta funkce starosty města Radebeul; navíc byl po určitou dobu členem FDGB.
Johannes Kohlmann zemřel 1. září 1949 ve věku 63 let v Radebeulu a byl pohřben na tamějším hřbitově.

Text: D. Ristau

Ursula Kohlmannová (1922–2000)

pronásledována jako "židovská míšenka 1. stupně"

Nápis na kameni paměti:

ZDE BYDLELA
URSULA
KOHLMANN
ROK NAROZENÍ 1922
PONÍŽENA / ZBAVENA PRÁV
ZÁKAZ STUDIA
OD ROKU 1944 NUCENÁ PRÁCE
TOVÁRNA NA KARTONÁŽ BAUER
PŘEŽIL

Ursula Kohlmann se narodila 18. července 1922 v Drážďanech. Po prvních školních letech v Großenhainu se v roce 1932 přestěhovala s rodinou do Radebeulu na adresu Carolastraße 16 (dnes Zinzendorfstraße).

Jako žákyně a „židovská míšenka 1. stupně“ byla vystavena antisemitským útokům. Přesto pokračovala ve školní docházce a pravděpodobně v Drážďanech složila maturitu. Během nacistické éry jí bylo odepřeno studium. Následně pravděpodobně pomáhala v otcově klinice a stejně jako její matka byla v letech 1944/45 nasazena na nucené práce v drážďanské továrně na kartonáž Bauer. Konec války prožila v Radebeulu.

Po roce 1945 studovala medicínu v Jeně a 2. února 1953 tam získala titul doktorky medicíny. Poté nejprve pracovala v nemocnici Dresden-Johannstadt. Když se bránila povinnosti nastoupit na stavbu válečného námořnictva v Binz na Rúgenu, hrozili jí mimo jiné odebráním plánované plné lékařské licence. Následně 27. února 1953 uprchla společně se svou matkou přes Západní Berlín do západního Německa.

V Bádensku-Württembersku Ursula Kohlmannová úspěšně zahájila svou lékařskou praxi. Údajně tam byla po určitou dobu první primářkou, nechala se však opět přeřadit na pozici vedoucí lékařky, aby mohla i nadále pracovat přímo s pacienty. Nějakou dobu působila také jako lékařka v Curychu.

Ursula Kohlmannová se nikdy nevdala a neměla děti. Čas od času bydlela se svou matkou. Spolu se svým bratrem později zažila pád berlínské zdi a zasazovala se o navrácení vily v Zinzendorfstraße 16 v Radebeulu a jejího vybavení rodině.

Ursula Kohlmannová zemřela 1. ledna 2000 ve Stuttgartu.

Text: D. Ristau

Alexander Kohlmann (1925–1996)

pronásledován jako "židovský míšenec 1. stupně"

Nápis na Stolperstein:

ZDE BYDLEL
ALEXANDER
KOHLMANN
ROK NAROZENÍ 1925
PONÍŽEN / ZBAVEN PRÁV
ZÁKAZ ŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
NUCENÁ PRÁCE 1944
FRANCIE
PŘEŽIL

Hans Alexander Kohlmann se narodil 19. dubna 1925 v Großenhainu a v roce 1932 se s rodinou přestěhoval do Radebeulu, kde navštěvoval místní základní školu. Jako „židovský míšenec 1. stupně“ byl zpočátku ušetřen některých antisemitských opatření, postupně se však ocitl pod rostoucím tlakem pronásledování. V letech 1939 až 1941 navštěvoval soukromou internátní školu Institut auf dem Rosenberg ve St. Gallenu (Švýcarsko).
Po svém návratu navštěvoval přípravnou školu Curta Laueho v Drážďanech a počátkem roku 1943 složil ještě zkoušku na střední škole. Vysokoškolské studium mu bylo kvůli nacistickému pronásledování odepřeno.

V roce 1942 byl Kohlmann uznán za způsobilého k válečné službě, nebyl však odveden do Říšské pracovní služby. Od dubna 1944 musel vykonávat nucené práce v organizaci Todt. Po vylodění spojenců v Normandii byl v červnu 1944 povolaný do služby ve Wehrmachtu a krátce nato se dostal do amerického válečného zajetí. V zajateckém táboře Camp Joseph T. Robinson v Arkansasu absolvoval koncem roku 1945 kurz angličtiny.

Po propuštění se Kohlmann vrátil do sovětské okupační zóny a v dubnu 1946 byl propuštěn do Radebeulu. V roce 1947 zahájil studium medicíny na Univerzitě Friedricha Schillera v Jeně, které v roce 1952 zakončil složením zkoušky. Ve stejném roce byl uznán za oběť fašismu.

27. února 1953 opustil Kohlmann spolu se svou matkou a sestrou NDR. Po uznání statusu uprchlíka se přestěhoval do Spolkové republiky Německo. V roce 1955 získal doktorát na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem. Po několika pozicích asistenta lékaře si v roce 1962 založil ve Frankfurtu vlastní radiologickou praxi, kterou v roce 1990 uzavřel.

V roce 1957 se Kohlmann oženil s Johannou, rozenou Hampelovou (1931–2023); pár měl dvě děti. Po pádu berlínské zdi se spolu se svou sestrou dočkal navrácení vily v ulici Zinzendorfstraße 16 v Radebeulu i jejího vybavení rodině. Jeho fotografie uměleckých předmětů a starožitností, pořízené před útěkem, usnadnily proces navrácení. Alexander Kohlmann zemřel 2. dubna 1996 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Text: D. Ristau