Hamletův stroj

Hraje Heiner Müller

»I was Hamlet. Stál jsem na břehu a hovořil s příbojem BLABLA, za zády jsem měl ruiny Evropy.« Těmito slovy zahajuje Heiner Müller svou hru, v níž vedle sebe rovnocenně stojí osobní zážitky, historické události a největší Shakespearův prokrastinátor Hamlet.

V Müllerově hře není Hamlet ničím víc než poslem vlastních myšlenek; vše se již stalo. Pro mladého prince, zahlceného moderním, neustále se měnícím světem, se akce již nezdá být možná. Tento herec Hamleta střízlivě rekapituluje nejdůležitější klíčové body dramatu. Není však jediný, kdo má své slovo - vedle něj se objevuje i Hamletova milenka Ofélie a zdá se, že znovu a znovu promlouvá i sám autor, až má na konci slovo Elektra a shakespearovský kosmos je zcela opuštěn.

Heiner Müller v tomto textu pracuje s několikanásobným přepisem, lakonicky a rozčarovaně vykresluje nejen obraz velkého pochybovače Hamleta, ale především obraz přesycené společnosti. Mezi každodenními postřehy, úvahami o násilí a nevyhnutelné logice zabíjení a zabíjení se znovu a znovu míhají utopické obrazy. Vyprávějí o radikálním rozchodu s konvencemi, o totálním odmítnutí nebo revolučním společenském převratu.

Tento text, napsaný v roce 1977, je děsivě aktuální i dnes. Prostřednictvím množství Müllerových osobních odkazů a zkoumání života v NDR sleduje hra nadčasovou touhu po lepším životě a prostřednictvím Hamleta citlivě a přístupně reflektuje pocit bezmoci.

REŽIE Jan Meyer

Scéna Ralph Zeger

Kostýmy Sabina Moncys